Posílejte mi svoje básničky, tvoříte-li 🙂
Moře
Do moře zahučela sardinka
chtěla lítat, ale to se nepovedlo
a tak spadla zpátky do hlubin
sardinky a všechny ryby kolem se divily,
že chce něco jinak
a ona se divila, že nemůže lítat.
Zahrada
Zahrada je království všeho živého
mluví, zpívá, skučí, je tam i ticho
přijme tě vlídně a umožní ti sklízet její a pak i tvé plody
plody tvojí práce
ona by nepotřebovala opracovávat,
ale pan by to nebyla zahrada.
Stejní
Když vidím západ slunce tak pozdě a je ještě teplo
myslím na zimu a noc už tam u nás
je tam tak nějak smutno
mraky a vítr jsou tady jiné
lidé mluví jinak a přitom jsou tak nějak stejní
a myslí si, že nejsou
a ti u nás taky tak.
Cikáda
Cikáda se rozhodla, že už se nebude pářit
to byl ale problém, protože cikáda sameček pak řval celé léto
představte si, kolik hluku dokáže takový jeden cvrček ztropit
ani ve stanu se spát nedalo.
Kopřivy
Spadla do kopřiv. tak před 32 lety.
teď už se jí to nestane
zaprvé: kopřiv ubylo
zadruhé: nehraje si v zahradách
zatřetí: zahrad ubylo, zabrala je zástavba
kdyby do nich ale znova spadla
určitě by se jí rozsvítilo
ucítila by tu omamnou štiplavou vůni a měla by ostrý jazyk.
Sameťáčci
Oči dětské. oči modré i hnědé
jiskřičky
jemná, voňavá kůže
jakoby odpor, přitom vás milují
a musíte je držet za ruku, než usnou
a v noci volají: mamiiii
vlasy voní pořád po senu lesknou se
vůbec je nezajímá jejich účes
ani moc ne, co mají na sobě
jen hra a vymyskení toho, co si ani neumíme představit
a diví se, proč se mračíme.
Bůh
Slunce zašlo a začalo pršet
takový liják nikdo nepamatoval
to ta změna klimatu
nebudeme lítat letadlem, jíst maso (hovězí),
autem jezdit musíme, ale třeba si časem koupíme Zoe
taky si nosíme vlastní tašku
třídit obaly už nestačí
jestli existuje nějaký bůh, tak to je naše Země.
Ptáček
Přiletí ptáček na tvé rameno a zeptá se, co by sis přála
A tebe napadne, klid,
a ptáček se diví, proč klid, když tam stojíš tak sama
ty se uvnitř třeseš,
ne hrůzou, ale komplexností světa
a chvíli trvá, než ji celou pojmeš
a ptáček položí hlavu blíž k tobě
a jemně se k tobě přitiskne
takže cítíš teplo jeho těla.
V letadle z Marseille
Mraky jako daleké sněhové pláně
pode mnou
přede mnou má Praha
v srdci hořkosladce
nebe nad mraky je ještě pořád růžové a fialové
a snášíme se dolů do šedé, nepropustné hmoty
v šedé jsou vzpomínky, pocity, minulost
u srdce bolí a lidé tady oční kontakt nenavazují
jak je fajn si někdy pobýt dlouho mimo
na jihu, kde je skoro pořád modro a slunečno
a když se ponoříš do šedé, spíš šedomodré
zjistíš, že je šedá jen na pohled
ve skutečnosti je tam spousta barev,
jen je musíš objevit
je tam taky teplo a měkko, vlídno.