Někdy lidé chybně chápou vysokou citlivost jako klub výlučných lidí, které jejich citlivost dělá empatickými a možná lepšími než ostatní.
My vysoce citliví spíše vnímáme potíže, které plynou z toho, že se rychleji přehltíme podněty zvenku, nebo se nabudíme našimi vnitřními procesy a myšlenkami.
Dokážeme být opravdu empatičtí a citliví, když jsme klidní. Ve stavu přesycení a nabuzení ale klidní určitě nejsme a potom nejednáme s rozvahou vůči sobě ani druhým. Každý člověk, který je ve stavu přehlcení, ztrácí kontrolu nad situací a není to příjemné pro nikoho.
Když o tom, že se vaše nervová soustava rychleji přesytí podněty zvenku i zevnitř, nevíte, můžete se snadno dostávat do situací, které nekončí dobře. Díky tomuto novému poznání můžete přehodnotit i některé vaše zkušenosti z minulosti, situace, kdy jste reagovali přehnaně, především proto, že vaše nervová soustava byla přehlcená.
Pokud vaše okolí vysoce citlivé není a chápe tento rys velmi zkresleně, např. tak, jak jsem popsala v první větě, může vám potom vyčítat, jak to, že když jste tak citliví, reagujete někdy necitlivě, vybouchnete, jste přehnaně zaměření na sebe.
Je to logické, protože pokud si dostatečně nevšímáte svého přehlcení a nabuzení a nezastavíte v momentu, kdy vám vaše tělo dá signály, že začínáte být unavení, nebo psychika, že začínáte být vystresovaní. Když v takovém momentu, ještě před přehlcením, nezastavíte, nezaměříte se sami na sebe, potom dojde k situaci, kdy třeba vybouchnete, najednou se dostanete do stavu, kdy uděláte něco, co byste s rozvahou nikdy neudělali. Dostanete se do druhého extrému, kdy jde všechno napětí z vás ven a nejednáte s ohledem na druhého.
Často je váš problém také to, že ve vztazích nenastavujete svoje hranice a průběžně a slušně nedefinujete svoje potřeby a neprosazujete je. Potom když dojde k velikému přehlcení a najednou se váš akumulovaný hněv (hněv, který je hlavně o tom, že neprosazujete sami sebe, než o tom, že by vás druhý tak naštval) dostane ven, může způsobit reakci, kterou byste ve stavu rovnováhy řešili úplně jinak.
Možná se teď ptáte, co s tím? Jednak mluvit o tomto rysu s vašimi blízkými, pokud to tak cítíte, není to nálepka, je to rys, o kterém se sice ví už dlouho, ale který se teprve posledních 30 let zkoumá.
Vysvětlit blízkým, že vysoká citlivost neznamená, že jste lepší (nebo horší), než ten druhý. Znamená to, že vaše nervová soustava se rychleji přehltí a v takovém stavu vaši citlivost a jemnost vůči druhému určitě nevyužijete. Když o svoji citlivou nervovou soustavu začnete více pečovat, můžou se druzí cítit odmítnuti, protože nechápou, že potřebujete čas na regeneraci. Je na vás zhodnotit, zda a komu chcete tento fakt vysvětlovat.
Pro práci s vaší citlivě nastavenou nervovou soustavou, je určitě dobré, abyste o sebe pečovali, tzn. sledovali, kdy v kontaktu s druhým přijde zahlcení a v ten moment se oddálili, zaměřili se na váš dech, odletěli v myšlenkách úplně jinam, k tomu, co vás zajímá. Díky tomu budete předcházet situacím, kdy už nebudete mít situaci pod kontrolou. Když budete více vědomí k vašemu tělu a k tomu, jak se cítíte, zastavíte dříve, než přijde zahlcení.
Nastavování si svých hranic a prosazování svých potřeb může být větší oříšek a není to něco, co se dá popsat v pár větách. Můžete to brát jako inspiraci a přemýšlet o tom, jestli vám to sedí a co byste pro sebe potřebovali ve vztazích jinak. Ptát se na začátku každého nového dne, týdne, co potřebujete a chcete udělat, a kam chcete směřovat? Můžete se také podivovat, jak někteří jiní lidé směřují ke svým cílům a pokud zacítíte závan závisti, sebe se ptát, jestli vám právě nechybí větší vědomí toho, jaké jsou vaše cíle a po čem toužíte? Můžete i začít den ranním pohybem, cvičením, během, procházkou. Krásně vám to projasní hlavu a utříbí vaše priority, zklidní.