Jako vysoce citliví máme silné emoce a prožíváme intenzivně situace, které v jiných výraznou odezvu nevyvolávají.
Někdy jsme dokonce i zmateni z toho, co to v nás všechno dřímá, nebo se spíš vaří.
Zároveň o věcech do hloubky přemýšlíme, zvažujeme pro a proti, jdeme do hloubky problému. Vidíme celý kontext, takže pro nás často není jednoduché se rozhodnout.
To vše může být na jednoho člověka moc a proto potřebujeme svoje uvažování a prožívání sdílet.
A někdy narazíme na problém.
Máte totiž naučené v sobě vše držet a když dostanete příležitost, najednou z vás jde vše ven a druhý tím je často zahlcený, zaskočený. Sice se vám uleví, ale nemáte ze sebe úplně dobrý pocit, možná jste sami přehlceni tím, co jste si najednou všechno uvědomili.
Také se můžete dostat do situace, kdy třeba i opatrně začnete druhému sdělovat vaše prožitky a místo, aby vás druhý vyslechl a jen podpořil, tak cítíte, že vás vůbec nepochopil a připadá vám, že asi nejste normální.
Jste normální, jen jak jsem už uvedla na začátku, intenzivně prožíváte a do hloubky přemýšlíte.
Je potřeba tyto dva předpoklady přijmout a nejít proti nim.
Určitě není dobrým řešením, abyste se uzavřeli se svým bohatým vnitřním životem a byli v tom sami. Z toho právě můžete prožívat úzkost nebo mít najednou dojem veliké zmatenosti a bezmoci.
Cesta je určitě v tom svoje pocity vnímat, všímat si jich, pojmenovávat je.
Za celý den se toho pro vás vnitřně stane tolik, že jiný člověk nemůže vůbec pochopit, co se s vámi děje.
Můžete si dělat malé pauzy, kdy si zavřete oči, uvědomíte svůj dech a co právě teď prožíváte. Cítíte napětí na hrudi? Co by to mohlo být? Možná jen celá řada pocitů, které se ve vás od rána nastřádaly a vy jste neměli příležitost se sebou zabývat.
Mluvte také o tom, co prožíváte průběžně. Nestyďte se za to, že prožíváte a hloubáte více.
Pokud potřebujete sdílet vaše hlubší prožitky a problémy, vybírejte si osoby, které vás pochopí a vy se potom nebudete cítit špatně.
Zkuste se také za svoje originální a kreativní myšlení a prožívání postavit, ocenit se za to, že jste takoví, jací jste a budovat si tím vlastní sebehodnotu. Využít to ve své profesi, ve svém životě, vnímat to jako něco pozitivního, co je velmi potřeba.