Začne to už ráno, kdy vám trvá, než se zaktivujete. Jste nepřítomni duchem, takže na něco zapomenete. Třeba vzít důležitý materiál, který jste potřebovali hodit na poštu.
Dále místo abyste udělali 3x výdech a nádech a zkoncentrovali se, než se střetnete se světem dalších, tak spíš vystresovaně něco zamumláte, přehlédnete, sklopíte zrak.
V práci si připadáte zrovna zmatení a neefektivní. Vše se vám zdá najednou méně jasné a zřejmé. Ptáte se sami sebe, jakou cestou se vlastně máte vydat a jestli vůbec na to stačíte, či jestli to má všechno smysl.
Potkáte někoho, kdo naopak podle vás působí velmi svěže a jedná dynamicky, energicky, rozhodně.
Oproti němu si připadáte ztracení, neefektivní, slabí.
A to ani nemluvím o situacích, kdy jste konfrontování s kritikou (i pádnou), někdo vás odmítne (což je normální součást života).
Aniž byste si toho byli vědomi, v hlavě vám začne běhat série myšlenek na variaci, jak jste nemožní. Nemůžete se od toho odpoutat.
Když byste se zaměřili na svoje tělo, což normálně neuděláte, cítili byste se vnitřně napjatí, stažení, ve stresu.
To, co popisuji, můžete prožívat v jiných kulisách, nebo trochu jinak. Asi ale máte zkušenost s tím být k sobě velmi kritičtí, tlačit na sebe, že byste měli být jiní a možná výkonnější nebo zaměřenější.
Možná znáte věty typu: Měl/a bys víc přidat, být důslednější, ráznější, rozhodnější. Nejsi normální, jako druzí. Všechno moc prožíváš, moc ti to trvá.
Třeba by vaše věty zněly jinak, zkuste si je představit. Nic to nemění na tom, že na vás negativně působí a kazí vám náladu.
Když si jen tento svůj tlak, svého sebekritika uvědomíte, můžete od něj poodstoupit.
Můžete si naopak zkusit představit nějakou jinou kvalitu, která ve vás také je. Třeba jemnost vůči sobě.
Zkuste se jen na to slovo naladit. Jemnost. Jak se projeví ve vašem tempu, ve vašich myšlenkách, v tom, jak se tělesně cítíte. Co byste sami sobě řekli, aby to bylo vůči vám jemné a milé.
Jak jinak z tohoto úhlu pohledu vnímáte najednou vaše další kroky a činy. Jak jinak by váš den vypadal, kdybyste k sobě přistupovali s jemností a nekritizovali se za to, že jste takoví, jací jste.
Můžete si zavřít oči, pěkně dýchat a uvědomovat si svůj dech, nebo v sobě jen to slovo nebo větu nechat proudit. Když budete myslet na to, abyste k sobě byli jemní, a jak to může ve vašem případě vypadat, budete nejen vy cítit vetší klid a pohodu, ale i ti kolem vás.