Odpověď by mohla přinést množství spokojených tváří. Bohužel není tak jednoduchá, instantní řešení neexistuje. Je to často dlouhá celoživotní cesta a jemná práce s vlastním sebeuvědomováním. Již jen uvědomění si toho, že se podceňují je obrovský krok vedoucí ke změně. Předtím jste si toho možná nebyli vůbec vědomi a měli jste masku, pod kterou jste zakrývali a potlačovali, jak se cítíte.
Elaine Aron uvádí, že vysoce citliví lidé, kteří vyrostli v prostředí, které je v jejich jedinečnosti a citlivosti nechápalo, mají tendenci si nevěřit, mají nižší sebehodnotu.
Jak to může vypadat?
V konverzaci dáte přednost názoru druhého před svým. Nechcete toho pro sebe moc, protože máte dojem, že na to nestačíte. V seberealizaci, ve vztazích.
Hlavním narušitelem vaší vnitřní spokojenosti je ale myšlenka, že jste divní, vadní, pomalí, že nic nechápete a neumíte. Když s takovou myšlenkou vstupujete do kontaktu, je jasné, že dáte přednost druhému názoru. Že se upozadíte a jste vůbec rádi, že vám někdo věnuje pozornost. Protože jste přece tak zvláštní nebo bez hodnoty.
Pravdou ale je, že jsme úplně normální, jen vnímáme a prožíváme jinak než lidé, kteří vysoce citliví nejsou. Vnímáte drobnosti v okolí, všeho si všimnete a rychle se přetížíte podněty, takže potom už si zas naopak ničeho nevšimnete. Hluboce o všem přemýšlíte a rozvažujete předtím, než něco uděláte.
Elaine Aron uvádí, že i dle jiných vědních oborů se ukazuje, že v každém živočišném druhu je určité procento „populace“, které je vysoce citlivé, tedy opatrnější. Jedná se o vrozený temperamentový rys, ne o diagnózu.
Abych se ale vrátila k odpovědi na úvodní otázku.
Pro naši větší spokojenost, je důležité si připomínat, že naše nervová soustava reaguje citlivěji. Více přemýšlíte, prožíváte, vnímáte. Více se unavíte, nabudíte, přetížíte. Proto na sebe netlačte, nesrovnávejte se.
Vysoce citliví lidé mají pomalejší tempo v tom najít např. vhodnou kariéru (nebo spíš seberealizaci), vztahy. Když o sebe ale začnete pečovat, což znamená především dost odpočívat a vyhledávat všechny aktivity, které vás zklidní (četba, sport, jóga, meditace, procházky v přírodě, tvorba) a hlavně vyhledávat vztahy, ve kterých se cítíte dobře a ne ty, které vás zraňují, tak postupně začnete vnímat, co je to, co je pro vás důležité.
Často se velmi podceňujeme, a proto právě potřebujeme druhé, kteří nás mají rádi přesně takové, jací jsme a kteří nám ukazují naše pozitiva, které dlouho nevidíme. Díky takovým důležitým vztahům, které sytí naši potřebu pozornosti, podpory, zájmu, ocenění, začneme zvnitřňovat, a tedy věřit tomu, že jsme šikovní. Začnete v sobě vnímat ten poklad, který ve vás je. Hluboké originální myšlenky, lásku a soucit, tvořivost a estetické cítění. Inteligenci a hluboké vhledy. Vaše silné emoce, které nejsou panikou, jen je potřeba jim věnovat pozornost a přijmout je. Vaše nadšení a hledání smysluplnosti.
Sebepéče může také znamenat si pohrávat s tím, jak negativním filtrem jsme sebe doposud vnímali. A začít si vytvářet i jiný příběh (nový filtr, kterým na sebe budeme pohlížet), příběh o našich schopnostech, talentech, kvalitách, dobrém pocitu ze sebe a uspokojení.