Pocity zranění, odmítnutí, ublížení. Cítíte smutek a hněv. Nedokážete se od toho odpoutat a kazí vám to náladu, bere energii, ovlivňuje vztahy.
Toužíte přitom po tom, abyste byli autentičtí a přirození, abyste si užívali dny tak, jak plynou, ale přitom vás to občas táhne někam do hlubin vaší duše, do bolavých míst.
Co to ale vlastně je autenticita? Jsou to rozesmáté a spokojené tváře? Nebo to je kontakt s tím, jak vám právě teď je, bez příkras?
Už Sigmund Freud věděl, že nám nepomůže jen vědět o tom, co máme za problém, ale že nejtěžší je projít vlastním odporem, projít vnitřním konfliktem. Protože často velmi dobře víte, co by mělo být vaším cílem, jak byste se chtěli chovat a cítit, ale nejde si poručit. Nemůžete lusknutím prstu změnit vaše pocity, myšlenky, vaše staré rány. Síla, která chce změnu, je často stejná jako síla, která uvnitř vás změně brání.
Často si myslíme, že právě radost, energie, naplnění jsou tím místem, kde máme být. Přehlížíme ale, že abychom toto mohli prožívat, musíme také věnovat pozornost svým zraněním, bolestem. Pocitům, které nejsou zrovna veselé.
Nechce se nám do toho, protože to není příjemné a máme často strach, že někde hluboko v sobě najdeme nějaké strašáky. Dost často ale neobjevíte žádná velká dramata. Ale stačí jen narazit na disharmonii, ve které jste vyrůstali, nepochopení k vaší citlivosti a tendenci nad vším víc hloubat. Jsou to všechno aspekty, které vedli k tomu, že si málo věříte, že o sobě pochybujete a že v sobě máte skryté nepříjemné emoce, které se vážou k vašemu dětství.
Pravděpodobně jste se naučili odmítat vaše různé projevy, které pramení z toho, že jste vysoce citliví. Může to být jemnost, křehkost, rozvážnost. Stejně jako zbrklost, netrpělivost. Veliká otevřenost nebo na druhé straně strach.
Hodně projevů, které jsou pro vysoce citlivé lidi typické, jsou vnímané jako mimo určitou normu, protože se vymykají buď svou intenzitou nebo stažeností.
To, co se vám potom mohlo stát je, že jste se naučili vše toto odmítat, uzavřeli jste v sobě různé fasety vašeho prožívání a chování, protože jste moc často slýchali, že je vás buď moc málo nebo moc.
Ta stará zranění můžou být právě emoce, které se vám pojí s tímto odmítáním. Smutek, bolest, zlost nad tím, že jste nebyli dost přijímaní, pochopení. Když si dovolíte kontakt s těmito pocity, můžete být v kontaktu s místem ve vás, které je autentické. Nemusíte spěchat, ale dívat se na toto své zranění pomalu a opatrně.
Když si všímáte i své bolesti, začnete se najednou dotýkat i míst v sobě, která jste dříve neměli rádi a před druhými jste je skrývali, protože jste získali zpětnou vazbu, že to není v pořádku. Vaši citlivost, originalitu, kreativitu. Budete si najednou jistější v tom, že to jsou vaše názory, podněty, potřeby, o kterých jste si dlouho mylně mysleli, že jsou chybné. Najednou bude přibývat okamžiků, kdy budete cítit, že jste to vy, kdo teď mluví, jedná a cítí a ruku v ruce s tím budete mít víc energie a radosti.