Určitě to znáte, seznámíte se s novým člověkem a máte někde v sobě pocit, že byste si měli držet trochu odstup. Tento pocit, ale přebijete tlakem, abyste byli společenští a milí a odstup si přestanete držet. Za nějakou dobu si při setkáních s takovým člověkem všimnete, že se necítítě dobře a že jste unavení. Uvědomíte si, že vás nikdy pořádně neposlouchá, že mluví jen on/a a o sobě, že se k vám ani zrovna dvakrát nejlépe nechová. Najednou vám dojde, že váš pocit byl v pořádku a tak si začnete držet odstup teď…
Nebo máte dojem, že kolegyně to s vámi nemyslí zas tak dobře. Máte pocit, že na vás možná i trochu žárlí, protože vám to v práci jde, máte zajímavé nápady a klienti vás mají rádi. Myšlenku že by na vás ale mohla žárlit hned zaženete, to je přeci ošklivé obvinění druhého. A tak se na ni v práci usmíváte, děláte dále svědomitě svoji práci a ani si nevšimnete, že ona zatím díky svým kontaktům a umění se prodat, získala pozici vaší nadřízené.
Elaine Aron říká, že pro vysoce citlivé lidi (a děti samozřejmě) je typické, že mají silný šestý smysl. Intuici. Cítí, co by měli dělat, co očekávat od druhých, zda je někdo dobrý a hodný člověk anebo ne. Mají silný vhled a umění vidět do hloubky. Je zajímavé, že Karl Gustav Jung rozlišoval, že ke světu přistupujeme ve čtyřech formách: myšlení, vnímání, cítění a intuice. Každý člověk podle něj má každou část jinak vyvinutou. Vidíte, o intuici už se v psychologii dávno mluví, jen se na ní od 50.let minulého století nějak pozapomělo.
Sama to znám, často mám silný pocit, že do nějaké situace bych neměla jít, v něčem bych se měla držet zpátky, na někoho bych si měla dávat pozor a nepouštět si ho tolik k tělu.
Velmi často ale tento svůj pocit neposlechnu. Kolikrát jsem už v životě slyšela, ale to přeháníš, dej jí/mu šanci, jsi moc náročná a chceš mít to nejlepší.
A často jsem se tím řídila a šla proti sobě a říkala si, no jo, necítím se s tímto člověkem úplně dobře, něco mi na něm nesedí, ale já jsem přece taková problémová a tak je důležitější se tlačit do kontaktu s ním.
Jak jsem se mýlila! A možná se mýlíte i vy, když své intuici nedůvěřujete a všechny “tyto pocity” shazujete a říkáte si, že to jsou pitomosti. Hele, musíme přece něco překousnout, život se s námi nepáře, ne?
Vnímáte jak je to tvrdé a naprosto nefunkční pro vysoce citlivé? Odtud pak pramení unavenost (tlačím se do nečeho, co mi nedělá dobře) a nízká sebehodnota (jdu proti svému vnitřnímu přesvědčení).
Ano, veřte ROZHODNĚ své intuici. Když vám něco nesedne, držte si odstup, vnímejte své pocity a zabývejte se jimi. Ne, že druhého budete očerňovat, ale věřte tomu, že vám něco nesedne a jistě proto máte dobrý důvod. Můžete si dát čas, než se do dalšího vztahu poženete, než si někoho pustíte více k tělu.
Elaine Aron říká, že vysoce citliví vidí do hloubky věcí. Jsou to někdy pohledy, které si zbylá část populace vůbec nepřipouští a zřejmě je ani nechce vidět. Někteří vám budou tvrdit, že takhle to není a že přeháníte.
Nemá smysl druhým vysvětlovat, jak svět vnímáme, ale prostě si jen věřit a nezpochybnit si, že pro mě je to jinak.