Cítíte se jako pod dekou, nic moc se vám nechce, rozčilují vás druzí, jste zklamaní i ze sebe. Třeba se stala nějaká nepříjemná situace, někdo vás odmítl, nebo nezareagoval citlivě tak, jak byste si vy přáli. Nebo je toho moc v práci a v současné situaci to všechno skloubit není zrovna jednoduché. Nemáte najednou energii, cítíte napětí na hrudi, nedokážete být pozitivní. Potřebujete pracovat a fungovat a nemáte poslední dny sílu v tom pokračovat, je toho prostě všeho moc najednou. Všímáte si, že jste nepříjemní na své milované blízké, kteří s tím nemají nic společného.
Takové dny se mohou objevit každému z nás a pro vysoce citlivé jsou obzvlášť náročné. Naše hypersenzitivita způsobuje, že se naše nervová soustava přesytí (přestimuluje podněty zvenčí), že jsme citliví na vnitřní procesy (jsme citlivější na bolest, hlad, únavu), dále pak že vše více prožíváme. V období kdy se nám naakumuluje stres, protože se např. děje něco co je pro nás nepříjemné, tak se velmi snadno můžeme dostat do zmíněného stavu „pod dekou“. Můžeme pak prožívat staženost, uvědomovat si špatný pocit ze sebe a vyčítat si, že jsme neschopní a přecitlivělí.
Co se to s námi tedy děje?
Tento stav nám často rozjede nějaká nepříjemná událost a my si nedokážeme uvědomit svoje pocity a utřídit si svoje myšlenky, a začneme se do toho zamotávat. Česká fenomenoložka a filozofka Anna Hogenová říká, že stavy, kdy k nám přichází smutek a jiné těžké emoce jsou velmi důležité, protože díky nim začínáme vést důležitý a hluboký rozhovor se sebou. V momentu staženosti to právě úplně nedokážeme a pokud se nám podaří si začít uvědomovat, co prožíváme, jsme na dobré cestě.
Zapomínáme na svou citlivou část a jsme necitliví k sobě. Najednou přestaneme mít ve věcech strukturu a řád (Elaine Aron zmiňuje, že jsou to velmi důležité zásady pro vysoce citlivé, jinak upadáme do chaosu). Cítíme se v napětí, ponocujeme a prokrastinujeme, což ještě přiživuje náš špatný pocit ze sebe. Fungujeme v nějakém modu autopilota, každý ho máme jiný. Všimla jsem si např., že někteří vysoce citliví, místo aby v náročných dnech zvolnili a byli k sobě vlídní, tak jsou sebekritičtí a tlačí na sebe. Výsledkem je pak právě zmíněná staženost a napětí, které můžou pár dnů (nebo i týdnů) trvat.
Co pro sebe můžete v takových dnech udělat?
V prvé řadě myslet na sebe, postarat se o sebe. Vyhledávat kontakty, které jsou pro vás pozitivní a podpůrné, držet se stranou od lidí, kteří vám energii berou. Raději si dopřejte lekci jógy, meditujte, sportujte, vylezte na kopec z jehož vrcholu se vám svět bude jevit najednou pozitivnější. Spěte určitě 8 hodin denně a snažte se mít pravidelný režim. Klidně se každé ráno vykopejte na pravidelnou 10 minutovou procházku po parku. Vypněte sociální sítě, čtěte knihu, která vás přivede na úplně jiné myšlenky.
Tento stav není jen reakcí na něco, co se stalo a co vás rozhodilo, ale je i reakcí na váš vnitřní proces (což může být kombinace hypersenzitivity plus např. pozůstatek nějaké bolestivé zkušenosti z minulosti, kdy jste se necítili chápáni nebo podporováni). S prvním můžete udělat to, že se vrátíte k tomu, co se stalo a co vás rozhodilo, uvědomíte si pocity, které to ve vás vyvolalo, opečujete se nebo se necháte opečovat někým blízkým a zkusíte se na to podívat vaším dospělým okem a řeknete si, co byste s tím asi tak mohli dál dělat. Možná nic, možná si s daným člověkem promluvit, nebo příště lépe nastavit své hranice.
To druhé je uvědomění si toho, že jste citliví a vaše prožívání a vnímání je intenzivnější než u jiných, proto je důležité pečovat o svou rovnováhu (a zároveň si nevyčítat, když se vám to někdy vymkne kontrole). Počítat zároveň s tím, že vaše emoce jsou intenzivnější. Praktikujte mindfulnes a co nejvíce se zaměřujte na prožívání přítomnosti. Ano, je to přesně ten přístup, že své myšlenky i emoce sledujeme jako nezůčastněný pozorovatel. Je důležité si svoje emoce uvědomovat a zároveň se učit si od nich držet odstup. Něco, co naši kolegové a spolusouputníci, kteří nejsou citliví, umí úplně automaticky, pro nás znamená velikou dřinu s jazykem na vestě.
Buďte k sobě vlídní, zaměřujte se na svoje pozitiva a kvality. V těch dnech “blbec” vnímáme hlavně svoje negativa, proto je důležité si uvědomovat druhou polaritu. Zaměřte se na to, v čem jste dobří a dovolte si se s tím pocitem ztotožnit.
Je určitě dobré nezůstávat dlouho ve stažení a pocitu bezmoci, který to s sebou přináší. Každá akce se počítá, protože vede k většímu proudění naší energie, k větší rovnováze. I když se cítíte blbě, zkuste začít každé ráno pracovat/běhat/meditovat, vedle svého pocitu nechuti, zkoumejte další vjemy, které ve vás jsou. Jakmile se od toho stažení trochu oddálíte, objeví se jiný prožitek, třeba právě smutek, který je dobré odžít, nebo i pozitivnější, klidnější, možná i radostnější vjem či pocit. Třeba to pár dnů nebude žádný zázrak a výsledky nebudou hned skvělé, to vůbec nevadí. Každý den kdy uděláte něco pro sebe, pro vaši duši, mysl i tělo, pro váš projekt či práci, pro vaše milované blízké (nemluvím vůbec o lidech, kteří vám energii berou) se počítá.