Co je hypersenzitivita ?

Co je hypersenzitivita nebo-li vysoká citlivost?

Hypersenzitivita je rys osobnosti související s vrozenou citlivostí nervové soustavy (sensory processing sensitivity), který způsobuje odlišnost v tom, jak na nás působí podněty z okolí.

Hypersenzitivní člověk vnímá ve svém okolí vše, barvy, vůně, zvuky, nálady jiných, předjímá možné budoucí důsledky.

Dochází proto k tomu, že se rychleji přetíží/unaví než člověk, který hypersenzitivní není.

Zároveň o všem do hloubky přemýšlí, takže může působit nerozhodně, váhavě, možná stydlivě.

O hypersenzitivitě v tomto smyslu píše Elaine Aron, americká psycholožka a výzkumnice, která se tímto tématem výhradně zabývá. Říká, že tento rys byl vždy, jen byl špatně pojmenováván.

Často byl zaměňován se stydlivostí, plachostí, neuroticismem. To vše může hypersenzitivní člověk také prožívat, nicméně se nejedná o hlavní charakteristiku, ale až druhotně získaný projev.

Tento rys se dle autorky objevuje až u 20% populace, tzn., že v tom nejste sami, ale každý pátý člověk je hypersenzitivní. Na druhou stranu, také minimálně polovina populace, která citlivá není, vám nerozumí a vy si proto můžete někdy připadat nepatřičně.

Jak se tedy pozná hypersenzitivní člověk?

Je to někdo, kdo kamkoliv přijde, působí na něj všechny podněty naráz, včetně jeho vnitřních procesů, takže pokud s tím nebude počítat, může působit zmateně a bojácně.

Je to někdo, kdo o všem do hloubky přemýšlí a bere v potaz všechny možné varianty, málokdy si odpočine od svého stále pracujícího mozku.

Je to někdo, kdo prožívá silně emoce, pozitivní i negativní a kvůli jejich intenzitě, je často před ostatními skrývá a stydí se za ně.

Je to někdo, kdo umí velmi dobře naslouchat a vcítit se do situace druhého. Hypersenzitivní člověk dokáže být pro své okolí opravdu oddaným a přítomným přítelem.

Je to někdo, kdo si neumí držet dobře své hranice, protože myslí více na ostatní, než na sebe.

Je to člověk, který má zajímavé a originální nápady a vhledy a bez něj by společnost byla moc pragmatická a účelová.

Je to někdo, kdo miluje přírodu a pobyt v ní, kdo přemýšlí o vyšších hodnotách a nepřemýšlí jen o svém osobním blahu.

Je to člověk inspirativní.

V naší společnosti většinou s nízkým sebevědomím. Hypersenzitivní dítě, stejně jako dospělý, má své limity a pokud nejsou respektovány, necítí se komfortně. To vede k pláči a potřebě klidu. Pokud to není respektováno, dítě je nálepkováno a vnímáno jako přehnaně opatrné, bojácné a nese si do života označení, že není normální.

Velká část hypersenzitivních lidí se domnívá, že jsou nějak vadní, protože toho tolik prožívají a nemohou si od svých pocitů a myšlenek tak snadno odpočinout. Nízké sebevědomí vychází také z toho, že naše převážně výkonově založená společnost nemá pro zasněnce a váhavce moc velké pochopení.

Velmi zraňující pro hypersenzitivního člověka jsou věty typu: “ty si to moc bereš”, “nebudˇpřecitlivělý/á”. Lidé nerozumějí co je hypersenzitivita.

Co je pro hypersenzitivního člověka důležité:

Je důležité se naučit svoji hypersenzitivitu přijímat, naučit se s ní počítat a netlačit na sebe. Svoji vysokou citlivost nevyléčím, nikdy nezmizí a jdu proti sobě, pokud jdu proti ní.

Nekritizovat se za to, že toho zvládnu méně, než někdo jiný, nekritizovat se za to, že se cítím někdy zmateně. Hypersenzitivní lidé se často srovnávají s druhými, kteří vysoce citliví nejsou a připadají si méněcenní. Je proto důležité si toto uvědomovat a již jen uvědomění vede k odstupu a otevírá cestu k tomu, co jsou moje pozitiva.

Zaměřovat se na svoje tělo, na svoje tělesné prožívání. Jak se cítím? Jsem unavený/unavená? Pracovat s dechem, několikrát denně si svůj dech uvědomovat. Dech je zdrojem vlastní podpory a napojení se na sebe samou/ého a vlastní potřeby.

Odpočívat a pobývat co nejvíce v přírodě.

Držet si hranice ve vztazích a všímat si toho, jak se s různými lidmi cítím. S těmi se kterými mi není dobře, se držet na formální, konverzační úrovni a nesvěřovat se jim se svými hlubokými, niternými pocity.

Více si věřit. Pracovat na své sebehodnotě. To zní možná jako sci-fi a je to určitě celoživotní proces, který možná nikdy nedojde úplnému naplnění, ale velmi důležitý pro pocit větší radosti, energie a spokojenosti v životě.