“Určitá vrozená citlivost vytváří speciální nastavení, speciální způsob, jakým vnímáme svoje zkušenosti v dětství. Toto naše speciální vnímání ovlivňuje, jak se v dětství vyvíjí náš pohled na svět. Události, které na nás silně působily, nemohou odejít bez toho, aby na citlivých lidech zanechaly silný účinek. Některé z nich působí po celý život a ovlivní celý psychický vývoj člověka.” (Carl Gustav Jung: The Collected Works of C.G. Jung, 1913).
Slova, která napsal švýcarský psychiatr a zakladatel analytické psychoterapie Carl Gustav Jung, nás vedou k tomu, že existuje vrozená citlivost, něco jako filtr, kterým vnímáme a prožíváme sebe i svět kolem nás. Tento filtr způsobuje, že některé situace a události prožíváme a vnímáme jinak, než lidé, kteří citliví nejsou.
Vaše vzpomínky na dětství mohou být rozmanité, je ale jasné, že ty výrazné na vás mají po celý život velký vliv.
Můžete vzpomínat na prázdniny u Severního moře, kdy jste silně vnímali mořskou vůni, prudký vítr, jasnou modř a pískovou.
Vybavíte si vůni vaší babičky a teplo její náruče, vřelost v jejích očích. Nebo vůni vašeho táty, jeho projevy lásky a přijetí.
Vzpomenete si na prozkoumávání zahrady a jejích zákoutí, starý javor, který byl vaším „domečkem“, kde jste prožívali dobrodružství.
Vzpomenete si na dětský smích vašich kamarádů, se kterými jste řádili hodiny a hodiny venku a dýchali z plných plic čerstvý vzduch a cítili kamarádství.
Můžete si vybavit i ty bolavejší vzpomínky, kdy vás někdo nepochopil, když jste něco provedli, přitom se jednalo o projev dětské fantazie.
Vybavíte si, že na vás někdo blízký tlačil, nebo se smál tomu, jak mluvíte, uvažujete. Vybavíte si, jak někdo nechápal vaše intenzivní prožívání a ani vás kvůli tomu v takových situacích nepodpořil.
Pravděpodobně jsou vaše vzpomínky a důležité události jiné, je dobré si je představit, protože na vás mají velký vliv a určují podtón vašeho životního příběhu. Když se moc zaměřujeme na ty negativní (nebo je potlačujeme), tak se necítíme dobře.
Jedna z našich důležitých psychických částí je naše sebehodnota, vztah jaký máme k sobě samým, jak o sobě smýšlíme.
Elaine Aron uvádí, že většina hypersenzitivních lidí má tendenci mít nízkou sebehodnotu. Protože do sebe nasáváme vše jako houby už od malička a potřebujeme podporu a pochopení, které se ale ne vždy dostávalo.
Jak bylo uvedeno výše, všechny důležité události našeho života se do nás zapsaly a ovlivňují, jak sebe vnímáme, jak se vztahujeme ke světu.
Když si moc nevěříme, může se to projevovat tak, že vždycky upřednostníme názor druhého před naším. Nechceme toho pro sebe moc, protože máme dojem, že na to nestačíme. Hlavní narušitel naší spokojenosti je ale myšlenka, že jsme divní, vadní.
Nejsme, jsme úplně normální, trochu jiní, než lidé, kteří tak hluboce neprožívají a nepřemýšlejí, kteří se tak rychle nepřetíží.
Abychom si sebe začali více vážit, potřebujeme nejprve jako citliví lidé pochopit a přijmout, že vnímáme intenzivněji a naše reakce a chování jsou tím ovlivněné.
Je pro nás normální, že nám trvá déle, než najdeme vhodnou kariéru, uspokojivé a naplňující vztahy.
Stejně tak pro nás může být životní cestou hledat a uvědomovat si naši sebehodnotu. Neexistuje na to jednoduchý lék, není v moci nikoho udělat zázrak, abyste si najednou rychle začali věřit.
Často také chceme od zrovna těch nesprávných osob, aby nám poklepali na rameno a řekli: jsi dobrý/á, a honíme se pořád do podobných vztahů, kde ale nezískáme, co potřebujeme.
Právě vnímání naší citlivosti jako něčeho cenného, patřičného a důležitého je cestou k naší sebehodnotě. Zkuste se na sebe dívat pozitivnějším filtrem a hledat, v čem jste šikovní, co umíte a dokážete. A jen v sobě nechat znít tu myšlenku, že jste v pořádku, že jste fajn a můžete si věřit.